Na zkušené v bavorských školkách -2.část

Pro hospitace jsme zvolili model 4x4x3, hospitující navštíví čtyři předškolní zařízení během čtyř dní. A to celé se opakuje po dobu tří let. Tato zpráva reflektuje první kolo hospitací v roce 2017

Mateřská škola sv. Bilhildis 

aneb

Učitel je průvodce

Zřizovatelem předškolního zařízení je katolická církev, součástí jsou i jesle a družina. V tomto zařízení jsou dvě třídy MŠ po 28 dětech a každá třída je ještě dále rozdělena na dvě skupiny. Ke každé skupině je přidělena jedna osoba blízká (Bezugsperson) - jeden učitel nebo učitelka, kteří nad dětmi dohlížejí a jsou jim nějakým způsobem blízcí. Dohled se týká především osobního a osobnostního rozvoje dětí, osoba blízká vede záznamy o všem, co dítě z jeho skupiny dělá, jak se rozvíjí a kde má ještě nějaké potřeby či nedostatky. Jak nám bylo řečeno, všechny nástěnky stejně jako osobní složky dítěte jsou dokumentace jeho vývoje, nejedná se o dekoraci.

V 8:30 začíná společný ranní kruh pro všechny děti a učitele, pečovatele, asistenty či praktikanty a dobrovolníky. Začíná se písničkou, všechny děti sedí a účastní se daného programu.  Písnička je velmi emotivní, paní ředitelka úžasně doprovází písničku o kohoutovi kokrháním a bubnováním. Po písničce je společná modlitba za nepřítomné děti, prohovoří se nabídka aktivit na daný den a děti se mohou rozhodnout, kterou nabízenou aktivitu si vyberou. Součástí ranního kruhu jsou i organizační záležitosti, např. se řešilo, že v koutě zahradě padají třešně a je třeba je zametat. Děti byly aktivně zapojeny do řešení celého problému. Poté se děti rozdělily do skupin podle výběru zaměření aktivity a mohly se věnovat danému tématu. Většina aktivit byla formou hry rozvíjející různé kompetence. V některých případech osoba blízká rozhodla o potřebné aktivitě pro určitou skupinu dětí (např. děti s odlišným mateřským jazykem procvičují němčinu v jazykové dílně). Vybrány byly děti napříč skupinami. Velmi nás zaujalo, jak se děti promíchávají do různých skupin, pro všechny byla otevřená celá školka.

Děti se aktivitám/hrám věnovaly přibližně jednu hodinu a poté se zpátky přerozdělily do svých 4 skupin po 14 dětech a proběhl znovu společný kruh s řízenou činností v kruhu. Součástí kruhu, kterého jsme se účastnily, bylo společné vyhodnocení předcházejících aktivit. Učitelé se dětí ptali, jak se jim líbilo, co dělaly, jak se při tom cítily. Potom společně plánovali hry a písničky, které si zahrají. Bylo zřejmé, že je zde opět kladen důraz na demokratické rozhodování.

V tomto zařízení byl nejpropracovanější teambuilding. Velkou roli zde má vedení. Paní ředitelka si vybírá svůj tým podle silných stránek jednotlivých členů. Vstupní tabule s celým týmem učitelů, pečovatelů, asistentů a dobrovolníků je na hlavní chodbě, jsou zde fotografie všech pracovníků, jejich jméno a oblast, ve které je daný pracovník dobrý.

Jednou měsíčně probíhá dvouhodinové sezení všech pedagogických pracovníků, kde se probírají koncepční věci, denní program, všeobecné věci, prezentace ze školení. Diskuze probíhá samozřejmě v kruhu. Z tohoto sezení je veden a zveřejněn záznam a každý, kdo se nemohl dostavit, má povinnost si záznam přečíst, a být tak informován.Každý pátek se schází pedagogové z MŠ a jeslí a řeší se týdenní plán. Každé pondělí je půlhodinová organizační schůzka pro předávání informací. Dítě je boží dar a učitel je jeho průvodce. Velký důraz je kladen na zodpovědnost dítěte, spojení rodiny a školky, dítě se zde cítí jako doma, společně tvoří společenství. Je zde jiný pohled na dítě – nedívat se na jeho nedostatky, ale na to, co dítě umí dobře a v tom ho podporovat, pak se díky absenci frustrace mnohem rychleji zlepší i v ostatních směrech.

Každou středu od 12 – 12:30 poskytuje paní ředitelka konzultační hodiny pro děti v ředitelně. Ve většině případů ani nechtějí řešit nějaké problémy, ale jen si popovídat. V případě vzneseného problému se paní ředitelka snaží najít s dítětem řešení a i cestu, jak k tomuto řešení dojít (kdo dítěti s tím problémem pomůže: osoba blízká, nějaký jiný učitel, sama ředitelka).

Děti mohou také například spolurozhodovat, kdo bude přijat do školky jako nový učitel/pečovatel. Uchazeč jde nejprve do školky na týdenní praxi, po ní se rozhodne, zda bude přijat, nebo ne – o přijetí rozhodují učitelé, částečně i děti. Děti mohou podat i stížnost na učitele, která se poté projednává. Podle slov paní ředitelky Angeliky Vey Rosselit je inkluze podstatou celé školky. „Bereme děti tak, jak jsou, důležité pro nás je, v čem jsou děti dobré, v čem vynikají. Jejich slabiny pro nás nejsou důležité.“ Jde o upřímnost člověka k sobě samému i k okolí. Co se týče trvale udržitelného rozvoje, školka je součástí vodního programu (Wasserkita). Zaznamenaly jsme, že děti dostávají k pití pouze čistou vodu z vodovodu, jsou vedeny k šetření s vodou, povídají si o jejím koloběhu. Školka je novostavba a celá stavba je řešená z úsporných materiálů.

Montessori mateřská škola Sv. Wolfgang v Martkleutenu

aneb Jen ten, kdo ví, co chce a co dělá, může uskutečnit své cíle.

Zřizovatelem je katolická církev, klasická Montessori školka spojená s výchovou ke zdraví podle Sebastiana Kneippa – vodní lázně, zdravá strava, bylinková léčba, pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a řád – pravidla a rituály po celý rok. Děti se ráno sejdou ve školce, mají průběžnou svačinku u malého stolečku v zadní části třídy a dělají si svou „práci“ s Montessori pracovními pomůckami. Každé dítě si samostatně vyndává Montessori pomůcky z police, v klidu samo pracuje a po dokončení činnosti si vše zase pěkně uklidí a zandá do police. Děti, které potřebují na svou práci více prostoru, si rozloží na zemi kobereček, který vymezuje jeho prostor, na ten mu nikdo jiný nemůže vstupovat. V devět hodin začíná ranní kruh, po jeho skončení se děti vysvlékly a šly „kneippovat“ v ranní rose. Po „kneippování“se rozdělily na dvě poloviny a nejprve mladší, poté i starší děti šly poznávat a ochutnávat bylinky z vlastní zahrádky. V deset hodin šli všichni ven na zahradu.

Pro vodní lázeň byla v tomto zařízení speciálně upravená koupelna v suterénu budovy. Jak jsme se dozvěděli, „kneippovat“ se může buď v ranní rose, kdy děti chodí naboso čapím krokem (to je důležité pro lepší prokrvování nohou, a tím také prohřívání) nebo mohou ve speciální koupelně střídat ledovou a teplou koupel nohou od kotníků dolů či předloktí. Další možnost je ostřikování nohou či předloktí hadicí na zahradě a v zimě je velmi oblíbené vyběhnout na chvilku naboso do sněhu. Techniku „kneippování“ nám vysvětlovaly paní učitelky, které chodí v ročních cyklech na pravidelná školení.

Co si vezeme s sebou do Čech?

Pokud jste vydrželi číst až sem, tak možná máte pocit, že jsme v podstatě neobjevily nic nového. Vždyť tady tohle všechno máme. Důraz na respektování dítěte, vedení k samostatnosti, umění rozhodovat se.

Ale dokážeme to plně aplikovat ve výchově?.

Během stáže v Německu nás nejvíc zaujalo:

Na rozdíl od českého systému je v Německu rozšířen tzv. otevřený koncept, který spočívá v otevření celého prostoru mateřské školy pro všechny děti. Otevřený koncept vede děti k osobní zodpovědnosti, samostatnosti a dodržování pravidel. Nemyslete si, že děti mohly samovolně pobíhat po celé školce. Když už se rozhodly pro určitou činnost, tak ji musely dokončit a pak mohly přejít zase dál. Tento program je zaměřený na celostní přístup k dítěti, na toleranci vůči ostatním a na nutnosti do důsledku čelit následkům svého rozhodnutí.

Je samozřejmé, že když má dobře fungovat otevřený koncept, je třeba systematicky pracovat na týmu zaměstnanců. Základem je vytvořit důstojný prostor pro zázemí a setkávání učitelů. V Čechách například není obvyklá sborovna a porady často probíhají ve třídách na malých židličkách. Pro nás úžasná myšlenka byla, že jsou důležité zájmy a silné stránky učitelů. Protože to, co je komu blízké, v čem se cítí „pevný v kramflecích“, může dobře předávat dál. Přece nemusí každý dělat všechno a trápit se například s hudební výchovou, když ho zrovna třeba zajímají brouci a dokáže tím nadchnout spoustu dětí.

Zajímavé je taky propojení jeslí a mateřské školy, kdy do mateřské školy vstupuje dítě minimálně tříleté. Pokud ve třech letech dítě ještě není zralé na školku, může zůstat v jeslích, například dítě s odlišným mateřským jazykem. V jeslích jsou zpravidla děti od půl roku do tří let. Provoz školky a jeslí je oddělený, děti mají vlastní denní režim, oddělené jsou i prostory a zajištěný bezpečný prostor na zahradě.Důraz byl kladen i na polytechnickou výchovu. V každém zařízení byla samostatná místnost, „dílnička“, která byla vybavená nářadím a materiálem. Viděly jsme, jak děti s pomocí dospělých vyráběly lavičky z dřevěných palet, z krabice od bot vyráběly „vzpomínkovou krabici“ na školku, až budou odcházet do první třídy, nebo nás ohromilo, jakou míru samostatnosti dopřávají učitelé dětem při práci s nářadím.

Spolupráce s rodiči je klíčová, je podpořena extra kavárnou pro setkávání rodičů  - opět narážíme na možnosti důstojného zázemí (prostor odpoledne následně využívá školní družina pro psaní úkolů). Důraz je kladen i na maximální informovanost rodičů, všichni byli seznámeni například s tím, že tam budeme hospitovat.

Praktikanti ve školce

V Německu je pedagogická praxe mnohem intenzivnější než u nás. Dle slov mladého učitele, praxe probíhá v první ročníku 2 týdny, ve druhém ročníku pak 4 týdny, ve třetím 6 týdnů a čtvrtý ročník je praxi věnován celý. To má samozřejmě značný efekt nejen pro studenty samotné, ale i pro mateřské školy, kde praxe probíhá, protože každá třída má tak k dispozici dva učitele a jednoho praktikanta (praxe je pro praktikanty placená). Zároveň je v Německu možné absolvovat tzv. dobrovolnický rok, který umožňuje i školkám získat další pracovní sílu.

Myšlenka na závěr

Mohly bychom ještě dlouho pokračovat v dlouhém seznamu vymožeností, ale myslíme, že důležité je nevzdychat nad tím, co všechno je ve vyspělejším Německu lepší, ale spíše se nechat inspirovat a vtáhnout do nových trendů. Když to všechno shrneme, tak nás nejvíce ze všeho oslovil otevřený a demokratický přístup k dětem, který můžeme změnit i my v sobě. 

Představení projektu MINT od mala

V roce 2013 jsme začali spolupracovat s ekologickou stanicí Lias - Grube v Bavorsku, díky tomu se mohlo 50 učitelů a učitelek z předškolních zařízení z Plzeňského kraje účastnit vzdělávacích aktivit zaměřených na trvale udržitelný rozvoj včetně exkurzí do inspirativních školek. Pro velkou většinu  zúčastněných se jednalo o první návštěvu v zahraniční školce. S postupným poznáváním žité praxe se objevilo i přání mít možnost v bavorských předškolních zařízeních  hospitovat a strávit tam delší dobu než jen na skok a mít  především  možnost navázat intenzivnější vztahy. Díky podpoře Programu přeshraniční spolupráce Cíl EÚS ČR – Bavorsko a dále díky kofinancování od Statutárnímu městu Plzni se nám podařilo pro záměr projektu „MINT od mala“, jehož součástí jsou i hospitace získat podporu.

Pro hospitace  jsme zvolili model 4x4x3, hospitující  navštíví čtyři předškolní zařízení během čtyř dní. A to celé se opakuje po dobu tří let. Tato zpráva reflektuje první kolo hospitací v roce 2017, kterých se účastnily Petra Koňaříková (učitelka ZŠ a MŠ Starý Plzenec), Zdeňka Pešková (učitelka MŠ pro zrakově postižené a vady řeči, Plzeň ) a ředitelka 22.mateřské školy v Plzni Monika Ženíšková (ředitelka 22.mateřské školy v Plzni).

 

Akce probíhá v rámci projektu "MINT od mala" (č.projektu 122) podpořeného finančními prostředky z Programu přeshraniční spolupráce Cíl EÚS Česká Republika - Svobodný stát Bavorsko 2014 - 2020 a dále díky podpoře Města Plzně. Nositelem projektu je Nadační fond Zelený poklad s bavorským partnerem ekologickou stanicí Lias- Grube.